Srdečně zdravím Vás všechny, kteří jste navštívili naše stránky. Následujícími řádky se pokusím říci Vám něco o nás i o našich německých dogách, se kterými jsme se rozhodli společně žít.
Do naší rodiny přišla první německá doga v červenci roku 1989, kdy mně bylo čerstvě 16 let. Předchozí větu bych měl ale raději opravit, neboť černá fenka ANDROMEDA OD SVATÉHO JIŘÍ do naší rodiny spíše velmi rozhodně vlétla a po celý její život nám občas dala najevo, že je to spíše ona, kdo drží chod celé domácnosti nad vodou. Přesto nám bylo velmi těžko, když v první polovině roku 1999 navždy zavřela své téměř dravčí oči, protože ona byla tou první a zároveň tou, která nás předurčila pro život s dogami.
Přestože Andromedě nebylo dáno vyhrávat výstavy, díky jejich absolvování včetně úspěšné bonitace jsme získali vlastní chovatelskou stanici. Také měla za svůj život třikrát štěňátka, o která se vždy nejen pečlivě starala, ale hlavně na ně byla patřičně hrdá a běda tomu, kdo by jim chtěl jen chloupek zkřivit. Ačkoli jsme se nezúčastňovali vrcholných výstav jako vystavovatelé aktivní, jinak tomu bylo co do pečlivé sledovatelnosti klubových akcí. Nemohla nám tedy samozřejmě uniknout Světová výstava psů v Brně roku 1990 ani tehdejší Klubová výstava německých dog, kam jsme s mojí matkou mohli zamířit především díky pánům Langmajerovi a Hodanovi, kteří nás již tehdy „vzali pod svá křídla“.
Již návštěvy těchto výstav ve mne určitě začaly formovat obrysy toho, co jsem si v průběhu let začal představovat pod pojmem „můj ideál německé dogy“. Samozřejmě nejde nikdy o představu konečnou, ostatně to je na tom celém nejkrásnější, navíc je na tomto plemeni nádherné, že této představě, jak nám ji popisuje standard, se mohou blížit jedinci, kteří zároveň jsou velmi odlišnými exteriérovými typy. Ovšem již před těmito 15 lety jsem viděl psy, kteří mne okouzlili natolik, že jsem zatoužil mít vždy nějakého podobného po svém boku, což vůbec není jednoduché. Také mají zřejmě svůj podíl na tom, že jsem se dokonce stal nyní, v roce 2005, rozhodčím pro posuzování exteriéru psů plemene německá doga.
Ale zase zpět do minulých let. Jen namátkou pár jmen, která mne začnou napadat, když zavzpomínám na tuto dobu. Je jasné, že v tom nebude žádný systém a pořádek, jde jen o psy či feny, kteří z nějakého důvodu zanechali stopu v mé mysli a mém srdci – a hlavně – je jich tolik, že jde napsat opravdu jen zlomek těch, kteří by si zasloužili být jmenováni. Ze všech barevných rázů jsem dodnes zůstal věrný tomu, jakým vše začalo, a to je ráz černí-skvrnití, ale nemohu přece zapomenout ani na krásná zvířata jiných barev.
Každého „dogaře“ jistě těšil pohled na psy, jakými byli např. Timm či Frey v.d. Ofnethöhle, Belzebub Canis Canum, El-Cid a El-Hasan Grand Elegance, Alko a Aigi Uttis, Ajk Velan, Krom, Ulf v.d. Ofnethöhle, Xeno v. Beelen, Extra vom Hause Fresena, Chosé Bonoda, Jastella ze Syhánu, Erix Framil a mnozí další. Mým velkým oblíbencem byl tehdy i Nearco des Pulckerrimi, pes neuvěřitelně mohutný, přesto však stále elegantní s nádhernou hlavou.
Ale to se již dostávám k době, kdy jsem strašně začal toužit po velkém krásném psu skvrnité německé dogy a naše černá fenka ještě netušila, že dostane kamaráda. Tehdy mne z českých psů svým vzhledem, ale daleko více svojí povahou, uchvátil skvrnitý Carmello z Kolomazné pece. V březnu 1991 se v chovatelské stanici „z Cianky“ pana Václava Krse narodil skvrnitý SHINE Z CIANKY. Kdo se pohybuje okolo německých dog již déle a pamatuje dobře tuto dobu, velmi mně usnadní práci. Tímto totiž je pro něho řečeno vše, protože si nás zřejmě pamatuje velmi dobře.
Přesto však jak nejstručněji dovedu pro všechny ostatní: kromě rodičů, bratra a sportu v mládí mi Shine dal všechno další, co mám teď. Jen namátkou: vědomosti o výcviku a povahách psů, neboť díky němu jsme se stali tak blízcí s panem Karlem Němcem – jak má vypadat německá doga exteriérově i povahově a jak se chovat na vrcholných výstavách – co se myslí pojmem „být se svým psem jedna duše jedno tělo“ - jak se věnovat svým psům - naši další německou dogu: skvrnitou CLARU Z RADČICKÝCH HVOZDŮ - více než na 9 let skvělého společníka – mnoho známých mezi dogaři. Zdaleka to není vše a zdaleka to nebylo to nejdůležitější a nejcennější, protože kromě dokončené vysoké školy jsme se se Shinem zhostili úspěšně dokonce toho, že jsem si částečně i díky němu našel svoji životní partnerku: Andreu, se kterou dnes již nejsme sami, neboť Matějovi je už 7 měsíců.
Shine odešel navždy v srpnu roku 2000, ale veselý a spokojený v mé náruči. Měl jsem tedy vůbec po tuto dobu oči i pro ostatní německé dogy ? Myslím, že rozhodně ano, ale zase je jich nepočítaně a tak opět jen namátkový výčet: Centa a Cecil Uttis, Hoss a Holby Abrus, Claudie a Conie Adog, Cranach vom Haus Tiefenbach, Unsogno Indios dell Armida, Unanno Indios dell Armida, Aida vom Schloss Laupheim, Lorris Bohemia Abrus, Oriflame des Terres de la Rairie, Myakatlane de la Benjamine, Hiroshima de la Benjamine, Viola Odeon, Hexa z Nové Cianky, Querkopf vom Hause Fresena, Voronoff v.d. Burg Diana, Othello vom Blauen See, Rebecca Bonoda, Argo Sagan, Ortega des Terres de la Rairie, Dream Dancer Yankari, Grandamour Topaz, Elatus Imperial …
Následovala otázka: máme doma skvrnitou fenku, ale jak nahradit Shina novým psem ? Potřeboval jsem nepatrný odstup, ale v podstatě jsem měl velmi jasno v tom, kde ho hledat. A hlavně – byl jsem odhodlán své rozhodnutí nezměnit a trpělivě čekat. Čekat na skvrnitého psa od chovatelů Jany a Mariky Štětkových. Po téměř dvouletém čekání jsem ustoupil v jediném bez jakékoli lítosti – s Andreou si jedeme pro pejska ne skvrnitého, nýbrž černého plášťového! V květnu 2002 se narodil VIVALDI BOHEMIA ABRUS, naštěstí to tehdy malé stvořeníčko netušilo, jak téměř nemožný před ním stojí úkol. Nahradit nám Shina! Již dnes, kdy jsou mu 3 roky, víme, že by to nikdo nezvládl lépe a samozřejmě „Valdi“ není „novým Shinem“, každý je svůj.
Valdi to měl o to těžší, že po pěti šťastných týdnech s naší skvrnitou „Klárkou“ fenka nám umírá v srpnu 2002, v jejích necelých 8,5 letech. Ačkoli dělal hrdinu, že mu změna příliš nevadí, věděli jsme, že dlouho ho samotného nenecháme. Po 5 měsících, přesně před Vánoci 2002, vezeme domů skvrnitou fenečku WANETT BOHEMIA ABRUS.
Nyní jsou Valdimu přes 3 roky, fence o půl roku méně, mnoho z Vás nás jistě zná. Rádi bychom měli po dlouhé době štěňátka od naší Wanett. Již její příští hárání plánujeme první krytí s naším Valdim, věříme, že bude minimálně stejně vzornou a hrdou matkou, jako naše dvě předchozí fenky.
Ještě jednou Vás za celou naši rodinu vítám na těchto stránkách a přeji všem hodně úspěchů.
Honza
Plzeň, srpen 2005
